Rychnovský rodák Karel Poláček a jeho Bylo nás pět

Téměř každý spisovatel se nechává inspirovat při psaní svého díla dětstvím. Stejně tak spisovatel a rychnovský rodák Karel Poláček.

Ačkoliv byl  vyloučen z rychnovského vyššího gymnázia  za své vzdorovité chování  a špatný prospěch, na svou domovinu nezapomněl ani ve vzdálené Praze. Organizoval zde studentské loutkové divadlo, pro které psal, překládal hry a sám v nich i hrál. V pozdějších letech zvěčnil své vzpomínky na Rychnov do úsměvné knihy Bylo nás pět, příběhu o pětici chlapců, žijících na maloměstě. A jaké jiné maloměsto by to mělo být, než Poláčkův milovaný Rychnov nad Kněžnou. Svým bezstarostným dětským pohledem zde hlavní hrdinové řeší problémy dospěláků. Někteří čtenáři proto hodnotí knihu jako „knihu o dětech pro dospělé“. Psaní dnes kultovní knihy znamenalo pro Poláčka únik z těžké životní reality, neboť příběh vznikal v období, kdy Poláček čekal na transport do koncentračního tábora. Vydání knihy se nakonec Poláček nedočkal a jedna z nejslavnějších českých knih poprvé vyšla až v roce 1946.

Karel Poláček díky této knize proslavil Rychnov nad Kněžnou po celých Čechách, a proto jsou Rychnováci na jeho odkaz patřičně hrdí. Každé prázdniny probíhá v Rychnově letní festival Poláčkovo léto, který má připomenout a oslavit dílo známého spisovatele. Další akce, oblíbené Putování se Zilvarem, zase veselou formou ukazuje dětem i dospělým krásy Rychnova . Při procházce městem najdete i další připomínky Poláčka a to například pamětní desku, bustu nebo velmi oblíbené sousoší  chlapců z románu Bylo nás pět (Petr Bajza, Bejval Antonín, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince, Jirsák Čeněk).

Karel Poláček pocházel ze židovské rodiny a právě proto se ani on nevyhnul odsunu do koncentračního tábora. Podařilo se mu zachránit svou jedinou dceru Jiřinu a poslat ji do Velké Británie, sám se ale dobrovolně přihlásil do transportu  do Terezína, neboť do něho byla  zařazena jeho životní družka Dora Vaňáková, kterou nechtěl opustit.  Po té byl poslán do koncentračního tábora  Osvětim –Birkenau, kde se předpokládalo, že zemřel v plynové komoře. Později se však potvrdilo, že zemřel ve svých 53 letech po pochodu smrti do tábora Gleiwitz, kde byl nacisty popraven.